pondelok 23. júna 2014

Záporné postavy aneb zvrhlost naší společnosti

  Klaus Mikaelson! Je to tak úžasná a okouzlující postava - doslova jej miluji. Podobné výroky můžete slyšet od mnoha pubertálních (i starších), zdánlivě normálních, osob. Ono slovo zdánlivě zde hraje obrovskou roli. Proč? Přijde vám v pořádku, že postava, která na potkání odděluje hlavy od těla bezbranným lidem, má tak mocné zastoupení fanoušků? Představte si, že Vám na ulici zabijí jednoho z rodičů. Úděsná představa, že? Už jej nikdy neuvidíte - nikdy. Co uděláte? Pochybuji o tom, že na něj zakřičíte: Jsi nejlepší a cool!
  Chtěl bych jen poukázat na jednu věc - jsme opravdu tak krvelačnou a zvrhlou společností? Co pro nás vůbec znamená cizí život? Přiznám se, že i já fandím těmto záporákům. Užívám si chvíle, kdy např. Damonovi z Upířích deníků stoupne tlak, zakalí se oči, na povrch kůže vyvstanou žilky a tesáky získají na své ostrosti. Je to tak strašně badass. A to, že následně zmasakruje nevinného kolemjdoucího... Mě se to netýká.

A o tom právě píši. Co to s námi je?

Knihy aneb čtěte s rozumem

  Nová kniha - nový příběh. Každý z Vás nepochybně zná ten prvotní, vzrušující pocit z neznámého. Vaše tělo hoří nedočkavostí a můžete jen hádat, co Vám následující chvíle přinesou - radost, smutek, soucítění či dokonce slzy? Vězte, že každý z nás je rozdílným, což se - samozřejmě - promítá i v samotné volbě žánru. Naše potřeby a touhy se různě liší - někdo je skrývá a drží v okovech, jiný jimi naopak žije. Pokud se na tento fakt podíváme z knižní/literární perspektivy, zjistíme, že člověka lze poznat i skrze čtenářský výběr - jen tak mmch.

  Jednou mi jeden nejmenovaný člověk řekl toto: Nic proti, ale myslím, že si tím, co čteš, kompenzuješ nedostatky ve svém životě... V onom momentě mě jeho názor dosti zaskočil. Možná i lehce vyvedl z míry. Po určitém časovém odstupu jsem si ale uvědomil jednu věc - měl pravdu.
  Člověk je přesvědčen o tom, že pro sebe dělá správnou věc, když týdně přečte několik svazků a denně u nich stráví všechen svůj volný čas. Při narážce jiné osoby argumentuje tímto: Víš - na rozdíl od tebe - žiji mnoha životy a poznávám nemožné. A co děláš ty? Žiješ si jen ten svůj...  
  
Jistě, toto tvrzení je pravdivé (zčásti), ale není přeci jen prioritou našeho bytí soustředit svou pozornost na život nám vlastní? Měli bychom poznávat širý svět pomocí našich očí a smyslů - ten reálný, samozřejmě. Knihy mi občas připomínají situaci z filmu Total Recall - chcete být někým jiným? Pro člověka je vždy po chuti zvolit kratší, méně náročnou cestu, která sice nemusí přinést až tak sladký konec, ale za to zaručeně rychleji.
  Chcete-li býti dobrodruhem, který se proplétá skrz smrtelné překážky, sáhnete po nějakém dobrodružném počinu. Kniha skončí, cesta také - objeví se nová, pokračujete. Nic se Vám nestane, vždy přežijete. Člověk si ale neuvědomuje, že to, co čte, může zčásti zažít i sám na vlastní kůži a proměnit ve skutečné. Finance zde nehrají žádnou roli (přinejmenším ne tak obrovskou). Vždyť i naše krásná republika skýtá mnoho neuvěřitelných míst - je zde tolik možností k výpravám. Tak nač sedět doma v křesle a žít život někoho jiného? Svalte si svá zavazadla a hurá do přírody! Možná potkáte vlka, který Vašemu příteli ukousne hlavu, ale... Při čtení knihy Vám to tolik nevadilo, ne...?

  Čtěte, čtěte, čtěte - ale nezapomínejte na svůj život. A jen tak provokativně - koukněte na sebe někdy do zrcadla. Vaše tělo si zaslouží taky nějaký ten intenzivní pohyb.